Lyžařský kurz, aneb nikým neinspirovaná parodie zrozená v mé hlavě přímo na svahu
Tato povídka mě napadla přímo na svahu. Někteří z vás u toho byli, takže musít usoudit, že to byl stav náhlého prozření a stojí za zveřjnění. Je to něco jako parodie, ale žádná z postav není inspirovaná nikým z našich tříd!!!
V osmém ročníku navštívila naše třída povinný lyžařský kurz. Pro některé se tato povinnost stala obveselením našeho jinak nudného školního programu, pro některé byla přestava dvou podlouhlých prkýnek, zkráceně nazvaných lyžemi, skoro noční můrou. Jedním z těchto šťastlivců byl náš třídní cvalík Nováček, kterému všichni přezdívali Knedlík. Knedlíky měl on totiž moc rád. Byl jich schopný spořádat na oběd tolik, že z takové dávky by se najedla celá Somálská vesnice a učitelský sbor k tomu. Kuchařky nad jeho spotřebou omdlévaly a nejednou písemně žádaly Knedlíkovi rodiče o navýšení platby za obědy. Že prý by jejich syn měl platit alespoň trojnásobek, že díky jeho proporcím někteří prvňáčci přicházejí o obědy. Rodiče Knedlíka, též značně zakulacení, vraceli tyto dopisy s odpověďmi, že jejich syn se ve škole krotí, že doma sní ještě dvakrát tolik a že mu museli pořídit větší batoh, jelikož po obědě se vrhá hned na svačinu, aby se doplácl. Zbytek naší třídy po jeho příchodu značně strádal, jelikož Knedlík každou přestávku pod výhružkami odebírá svačiny. Některá děvčata už nesvačila od první třídy. Každý, kdo viděl Knedlíkův obličej, připomínající spíše prasečí zadek, se držel zpátky a co nejrychleji se mu snažil dát něco do chřtánu, aby nezačal ječet.
Sám Knedlík na lyžařský kurz odmítal jet. Své matce naznačil, že má tuberkulózu a že nikam nepojede. Naše třída byla též proti tomu, aby Knedlík s námi jel, jelikož pro nás by jeho přítomnost znamenala velké zásoby z domova a hubený jídelníček po celý týden. Další naší obavou bylo, že budeme celý týden šlapat do kopce s lyžemi na zádech, jelikož žádný vlek určitě není stavěný na Knedlíkovo dobře živené tělo. Všichni tedy byli pro to, aby Knedlík nejel. To se nám ale prosadit nepovedlo, jelikož náš třídní prohlásil, že je to kurz povinný a pro Knedlíka neplatí žádné výjimky. Proto tedy byla nálada před odjezdem velmi pochmurná.
Ráno, před odjezdem na hory, když jsme se začali řadit před školou, odevzdávali naše maminky Prohlášení o bezinfekčnosti Knedlíkovi, s domněnkou, že to je učitel. Knedlík je jednu po druhé nejdříve odbíjel pouze slovně, poté přešel na odbíjení fyzické a maminky se u něj řadit přestaly. Autobus velmi obtěžkán našimi zavazadly a s mírně sníženým zadkem, jelikož na zadních pěti sedačkách seděl Knedlík, vyrazil od školy s malým zpožděním, které zapříčinilo Knedlíkovo pozadí, které musel autobusák vyprošťovat ze dveří. Jelikož byl Knedlík celou dobu naštvaný, že nakonec přece jen musí odjet, schovávali jsme batůžky se svačinami na pozdější dobu, v domnění, že Knedlík snad po cestě usne. Neusnul! Hlídkoval celou cestu, kdo vytáhne řízek, nebo snad sušenky. Nikdo si netroufl. K hotelu jsme přijeli po velmi namáhavé cestě, spojené s bojovou hrou o uchování alespoň nějakého jídla, se značně naštvaným Knedlíkem, jelikož měl hlad. Na oběd jsme přišli všichni velmi nesví. Knedlík se zhostil svého talíře a pokračoval v obcházení spolužaček. Ty mu vydávali svíčkovou a s brekem odcházeli do pokojů. Tam snad něco pozřely, než nás třídní učitel vyhnal i s lyžemi na svah. Knedlík, který nikdy nestratil svou důstojnost se kasal, že na lyžích umí perfektně a učitelé mu to ze strachu věřili. Vyjeli jsme tedy nahoru na kopec. Každý při rozřazování do družstev sjížděl dolů, svým vlastním stylem. Někteří pomocí svých dovedností, některým pomáhala pouze gravitační síla. A jak je známo, čím více těleso váží, tím větší gravitační silou je přitahováno. Když nadešla Knedlíkova chvíle, nikdo ani nedutal. Naneštěstí Knedlík byl ten typ, který se na sjezdovkách pohybuje pouze pomocí gravitační síly. Něco jako obloučky naprosto vynechával a jeho cílem bylo dostat se co nejdříve ke stánku s párky v rohlíku, který stál pod svahem, jelikož cesta na vleku ho značně vyčerpala. S myšlenkou na deset párků, na které se chystal, se pustil rovně ze svahu. Jeho postava zapříčinila značné zrychlení, které nastalo hned nahoře a nechtělo přestat. Ostatní přítomní lyžaři uhýbali stranou, ti odvážnější odskakovali do lesa. Knedlíkovo tělo se nezvladatelnou rychlostí řítilo ze svahu. Prosvištěl asi devadesátikilometrovou rychlostí kolem cedule s nápisem “pomalu!” Čtení Knedlíkovi vždycky dělalo značnou potíž! Bylo nám všem jasné, že si ceduli nepřečetl a i kdyby si jí přečetl, nedokázal by zastavit svoji střemhlavou jízdu. Všem nám hlavami problesklo, že cedule s oním nápisem tam nestojí jen pro srandu králíkům. Nestála! Za cedulí byl čerstvě navátý technický sníh a spuštěné sněžné dělo. Knedlíkův výraz v obličeji získal vyplašenou podobu a Knedlík začal ječet. Tento pronikavý zvuk zřejmě vzbudil našeho učitele, který do té doby situaci bez zájmu sledoval, doufaje, že se Knedlík zastaví dole, při nárazu do stánku s občerstvením. Tento všem známý výkřik nasrartoval našeho učitele a učitel se rozjel Knedlíkovým směrem, což bylo dolů ze svahu. Nestihl ho. Jedna z Knedlíkových lyží zůstala zapíchnutá v navátém sněhu. Druhá noha Knedlíkovi vylétla do vzduchu. Ozvalo se hlasité křupnutí jeho sádlem prorostlých zad a Knedlík se skácel obličejem na sníh. Druhá lyže už dávno též odpadla a Knedlík, díky setrvačnosti jel po břiše dolů ze svahu. Spolužáci a přihlížející lyžaři stáli pod svahem s vyvrácenými čelistmi a divadlo udiveně pozorovali. Knedlíka obrovskou rychlostí valícího se pronásledoval náš učitel svými krátkými oblouky. Jeho doufání se nakonec částečně naplnilo. Knedlík se zastavil nárazem o stánek s párky v rohlíku a nechopen jakéhokoliv pohybu si objednal svých zasloužených deset párků. Nakonec odvezla Knedlíka sanitka, což mělo za následek obecné zvednutí nálady. My jsme se už nemuseli bát o svoje obědy a učitelé o naše životy. Zbytek kurzu probíhal podle plánů a když se Knedlík vrátil z nemocnice, zdál se nám značně pohublý, jelikož mu sádra nedovolovala cokoliv jíst a sestřičky ho krmily pouze vhodnými dávkami.
Katka Bradáčová
zajimavy...
(Marunka, 11. 2. 2009 19:31)